Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


 

brestaci 

Oblíbená alba

Alba, která má brestaci v oblíbených

reklama

54 fotek, letos v červenci, 296 zobrazení, 75 komentářů
Polské pobřeží, to je nádherné divoké moře, nekonečné bílé pláže, vítr, příjemné klima a fantastické západy slunce...
49 fotek, březen až duben, 130 zobrazení, 231 komentářů | architektura, krajina, příroda, širokoúhlé
.. tak jsem se rozhodla seťáka navždy zbavit a zoomákem zatoužila vybavit .. :-) jak na vás volba působí, dá se na to koukat či jak oku lahodící neb nikoliv ?
17 fotek, jaro, 61 zobrazení, 34 komentářů | architektura
Původně raně gotická tvrz z počátku 13. století byla postavena na mírném návrší na západním okraji vsi Luka (Luck). První zmínka o tvrzi pochází z roku 1239. Během 16. století byla renesančně rozšířena na trojkřídlý objekt. V době kolem roku 1660 nechal Volfgang Libštejnský z Kolovrat přestavět tvrz na raně barokní zámek, upravený během 19. století do dnešní podoby. Po roce 1945 složil zámek potřebám státní statku a postupně chátral. Po navrácení objektu v rámci restitučního řízení v 90. letech 20. století byl zámek uzavřen a dnes je havarijním stavu.(Wikipedie)
38 fotek, 15.4.2018, 135 zobrazení, 341 komentářů
85 fotek, 22.3.2018, 84 zobrazení, 114 komentářů
Slunce se snažilo dopoledne proklubat skrz mraky a tak odpoledne vyrážím ke Krnskému visduktu poblíž Mladé Boleslavi. Tady sedám na autobus a nechám se odvézt o pár kilometrů výše proti proudu Strenického potoka, do Dolního Cetna. Odtud se pak vracím zpět, chvíli po pravém a chvíli po levém břehu, chvéli vrškem údolí, chvíli podél potoka. Jen škoda, že se zatáhlo a chvílemi poletoval sníh, který zabránil pohledům do okolí
46 fotek, 18.2.2018, 109 zobrazení, 1 komentář
21 fotek, 21.9.2015, 186 zobrazení, 130 komentářů | cestování, dokumenty, krajina, příroda, země
Štěpán pracoval skoro celé prázdniny v Drážďanech. Když jsem ho v srpnu navštívil, dohodli jsme se, že koncem září pojeďme někam na výlet. Máme na to 6 dnů, takže to vylučuje vzdálenější cíle. Také by to z pochopitelných důvodů nemělo být Německo. Nemělo by to být úplně blízko, ale zase ne úplně daleko. Nakonec jsme si konsensuálně vybrali Polsko - konkrétně jeho severní část.

Pár týdnů před odjezdem jsem se vydal do Jungmanky zakoupit literaturu.
"Můžete mi ukázat, jaké máte polské průvodce?"
"Žádné nemáme," odvětil prodavač s cedulkou KIWI na prsou a lehce opovržlivým pohledem.
Uvědomil jsem si, že s tímto pánem už nějakou předchozí, ne příliš pozitivní, zkušenost mám.
"Takže nemáte? To je škoda."
"Pane, polského průvodce nemáme, protože do Polska nikdo nejezdí," dodal. Maximálně tak ještě do Krakova a do Čenstochové," pokračoval pohrdlivě. Z jeho výrazu jsem odtušil další nevyřčené. "Do Polska může jet za turistikou pouze úplný idiot."
"Vím, že jste specialista a nejlepší prodejna na mapy a průvodce. Předpokládám, že tady seženu i takovou specialitu jako je Polsko!", změnil jsem obratně taktiku.
Prodavač, potěšený a obměkčený mou podlézavostí, se usmál pod pomyslný vous a pokračoval v dialogu vstřícnějším tónem. "Mňó! Něco by tady, pane, bylo, ale není to v češtině!" Zahrabal v polici a podal mi nekřesťansky drahý "Eyewittness travel guide - POLAND".
"Jé, to je zrovna můj nejoblíbenější obrázkový guide! Mockrát děkuji!"

Takže to nejhorší z výletu mám za sebou a můžeme vyrazit.

Teď se posunu zhruba o měsíc kupředu. Jako první místo si z naší severní polské cesty vybírám velmi neobvyklý kus země. Spíše než kus země, by se slušelo říct kus písku. Konkrétně jsme jednou na sklonku dne dorazili do Sloviňského národního parku. Zastavili jsme na parkovišti, nasedli na kola a vyrazili. Zhruba po 30 minutách jízdy rovinatým lesem, cesta skončila v nánosu jemného písku. Po pravé ruce se strmě zvedá písečná vlna obdivuhodných rozměrů. Odložili jsme dopravní prostředky a začali se hrabat nahoru.

Před mnoha lety tu vládl sníh a led. Ledovec ale jednoho dne roztál a zbyla po něm rýha. Ta se zaplnila vodami Baltu. Vítr nebyl nakloněn tomu, aby se Balt takto roztahoval a začal dout. Foukal vytrvale, až zavál ledovcovou rýhu jemným bílým pískem. Dílo se mu dobře dařilo a tak dul a dul a duje dodnes. Výsledkem jsou nádherné více než 40 metrů vysoké duny, které se postupně zvedají od pobřeží. Pomalu, ale bez přestání, se šourají od mořského břehu a neznají slitování. Co se jim postaví do cesty, to zašlápnou, rozmáčknou, zardousí, pohřbí. Ani hustý les nedokáže tyto majestátní poutníky zastavit a svůj zápas s nimi prohrává. Vegetace se marně snaží soužít a přežít. Dříve než stihne vyrůst, je nemilosrdně zasypána, udušena, rozložena a nakonec vaporizována.

Když jsem se bořil do písku a pochodoval mezi dunami, nešlo si nevzpomenout na můj oblíbený japonský film - Písečnou ženu. Nevím, kde se film točil, ale klidně to mohlo být zde. Namáhavě se prodírám sypkou hmotou a v duchu si promítám děj filmu. Vzpomínám na lepiropterologa a jeho náhodné osudové setkání s písečnou ženou. Musel přistoupit na vnucenou hru. Nakládal písek, aby přežil. I já musím hrát podle not, které stanovily duny. Tretry se mi každým krokem plní jemným pískem, až se do nich nevejde noha. Co chvíli zastavuji, vysýpám botu, abych mohl jít dál.

Na nedalekou pláž jsme se doplahočili se západem slunce. Těsně před tím se rozestoupily mraky a paprsky připravily nevšední zážitek. Mezi dunami jsme nepotkali živáčka, což podtrhlo atmosféru tohoto místa. Kvapem se začalo smrákat a my jsme museli obrátit zpět. Bicykly stály na místě přesně tak, jak jsme je zanechali. Naposledy jsme vysypali písek z bot a vyrazili lesem za úplné tmy zpět k autu.
101 fotek, 24.10.2017, 180 zobrazení, 287 komentářů | architektura, města
V Hradci Králové jsem měla možnost několik let pracovat, a považuji ho za nejhezčí a nejpříjemnější ze všech českých měst. Krásné historické centrum má jistě i řada jiných měst, tady však ta krása přesahuje mnohem dál - jakási ladnost architektury, široké ulice s překrásnými obytnými domy, spousta zeleně, prostoru, světla ... to, co přineslo na začátku 20. století městu okřídlený přívlastek "salón republiky". O zásadní přestavbu a rozkvět města se za 1. republiky zasloužil JUDr. František Ulrich, dlouholetý starosta Hradce Králové. On povolal do Hradce vynikající architekty, jakými byl Jan Kotěra nebo Josef Gočár, Oldřich Liska, František Sander, Václav Rejchl a další.

Jan Kotěra (1871 - 1923) byl český architekt, urbanista, teoretik architektury, návrhář nábytku a malíř. V Hradci Králové jsou 4 význačná díla tohoto stavitele - nejvýraznější z nich je budova Muzea východních Čech, která je národní kulturní památkou a právě na tuto stavbu se v albu nejvíce zaměřím. Na výzdobě muzea se kromě Jana Kotěry podíleli další známí umělci - Stanislav Sucharda, František Kysela, Jan Preisler, Josef Novák aj.
Muzeum opravdu stojí za vidění - ale bohužel, což se na jeho webových stránkách nedočtete, otevřeno bude již jen do 5. listopadu 2017. Celý následující rok bude procházet rekonstrukcí a bude zavřené. V době mé návštěvy byly už stálé expozice sbalené, probíhaly tu jen dvě výstavy - jedna se týkala historických regulačních plánů města, druhá, s názvem Velká vizita, byla zaměřena na zdravotnictví v Hradci Králové a byla dost zajímavá, jak ostatně většina výstav v tomto muzeu bývá. Tu začlením do jiného alba.

Architektuře 1. republiky v Hradci Králové se věnují i moje dřívější alba:
http://iva-63.rajce.idnes.cz/2016.03.05._-_Fotopruvodce_Hradcem_Kralove_1._dil_-_namesti_a_ulice_Prazskeho_Predmesti/
http://iva-63.rajce.idnes.cz/2016.03.05._-_Fotopruvodce_Hradcem_Kralove_2._dil_-_Hucak%2C_Jiraskovy_sady%2C_schodiste_a_hlavne_Gocar/
http://iva-63.rajce.idnes.cz/2016.03.05.-_Fotopruvodce_Hradcem_Kralove_4._dil_-_od_Bile_veze_k_muzeu%2C_nabrezi_a_hradecke_vily/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Kot%C4%9Bra
http://www.muzeumhk.cz/
100 fotek, září až říjen 2005, 154 zobrazení, 1 komentář
94 fotek, květen 2016, 252 zobrazení, 5 komentářů | cestování, krajina, města, příroda, země
Šestidenní výlet na sever Polska nás nadchl. Klid, čisto, krásná příroda, Poláci velice příjemní, o počasí ani nemluvě!
62 fotek, březen 2012, 349 zobrazení, přidat komentář
Racci nejsou tím, čím se zdají být...
122 fotek, září 2009, 424 zobrazení, přidat komentář
Fotky z našeho týdenního výletu na západní pobřeží Baltu v Polsku. Jeli jsme v termínu 29. 8. - 5. 9., Ivoš, Denis a já, Petr. Tam i zpět jsme jeli přes Klodzko, Legnici a po silnici č. 3 na sever. Během víkendových dnů to je naprosto pohodová cesta; hodně úseků vede po rychlostních komunikacích. Ubytovali jsme se ve Świnoujście ve vile Swierk, pár desítek metrů od nábřeží Swiny. Dvoulůžkový pokoj s kuchyňským koutem a "lazienkou" (sprcha + WC) stál 90 Zl na den, což je asi 560 Kč. Počasí nám přálo, kromě jednoho dne svítilo slunce a tepla bylo až příliš. Na rozdíl od naší červnové návštěvy Baltu byla také teplota moře zcela přijatelná. Dá se říci, že Balt byl příjemně osvěžující :-). Koupání v moři ovšem není to hlavní, co nás na polském Baltu láká...
32 fotek, 19.11.2012, 220 zobrazení, přidat komentář
Polsko-Balt-Miedzyzdroje
41 fotek, březen až listopad 2017, 48 zobrazení, přidat komentář
49 fotek, 31.12.2017, 120 zobrazení, 82 komentářů
Závěrečný letošní výlet byl víc o setkání než o poznání. V krátké době jsme se znovu vypravili do okolí Bezdězu. Za prvé je pro nás dobře dostupný, ale za druhý proto, že sem byl naplánované setkání staré party. Že se nás tu sešlo jen pět: každej máme nějaké problémy a povinnosti, tak co, třeba to příště konečně vyjde více lidem. Ranní mrholení nikomu na chuti jistě nepřidalo, ale i tak jsme dorazili do Doks a odtud nabrali kurs k Bezdězu a posléze do Bělé pod Bezdězem
73 fotek, 19.12.2017, 143 zobrazení, 46 komentářů | cestování, klasická-fotografie, krajina, ostatní, příroda
Karpatské vrcholy v zimě mají svoje kouzlo. A čím je horší počasí, tím jsou krásnější. Dnešní den jsem na druhou nejvyšší horu Malých Karpar stoupal s nadějí na modré nebe a sluníčko. A i když se ze začátku snažilo prokouknout, mraky sevřely vrchol a zahalily jej nádhernou mrznoucí mlhou.
272 fotek, loni na podzim, 335 zobrazení, 123 komentářů | cestování, klasická-fotografie, krajina, příroda, země
Toužil jsem se vrátit do míst, kde jsme s Petrem ukončili naše putování po poloninách před třemi lety. Na Koločavu. A odtud se vydat na poloninu Piškoňa a horu Strimba. A tak jsme náš letošní podzimní vandřík směřovali právě sem. Podzimní počasí nám naše plány trochu změnilo, a tak místo na Strimbu jsme se svezli terénním autem na Bukovinku. Bylo kouzelné poznat snad poslední zapadlou vesničku vysoko v horách, kam se dá jenom na koni nebo pěšky ( a nebo teréňákem). No a na Piškoni, tam jsme si užívali nádherného dne s výhledy přes celé Karpaty. Pojďte se podívat a možná i načerpat inspiraci ....
38 fotek, 29.9.2017, 81 zobrazení, 54 komentářů
Po propršeném a pochmurném září se nám na Svatého Václava konečně ukázalo sluníčko. Vyrazili jsme s Kačkou a pejsky na výšlap z Dolní Moravy na Králický Sněžník. Počítali jsme s mraky lidí, ale kupodivu jsme až tak moc lidí nepotkali a dokonce ani na Stezku v oblacích se nehrnuly žádné davy. Byl to opravdu krásný den, podzim se ukázal ve svých nádherných barvách, borůvčí se barví na červeno, ač jsou na něm stále ještě slaďoučké borůvky, stromy zlátnou a houbičky hrají všemi barvami :) Necelých 25 km.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.