založila jsme ještě jeden profil http://bresta1.rajce.idnes.cz/ Tam budu zveřejňovat takový ty nezařaditelný alba jako třeba dokumenty a alba typu "cestou do práce", nebo "odpolední vycházka". Tak pokud vás to bude zajímat, jste vítáni.
Ke skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm netřeba velkého popisu. Tentokrát jsme prošli valašskou dědinou. Takže klasika, která vždy nadchne, ale i překvapí. A překvapila a nadchla nová Jurkovičova rozhledna na kopci nad skanzenem. Teda až na ten výhled nevýhled.
I ženy mají své dny. My děvčata jsme naplánovaly výlet do Broumova a parádně jsme si to užily. Areál Veby v Broumově nás vcucnul do prostředí výstavy Play Broumovsko. A bylo na co koukat, bylo co slyšet, , zkoumat, zkoušet, soutěžit, hádat hádanky, skládat skládanky, tvořit, nalepovat. Všechny možné věci, které jsme už tak dlouho nedělaly. A potom lehce klášter ( právě se rekonstruuje :-( ) a dřevěný kostelík - ten byl úžasnej. Na okolní přírodu už nám čas nezbyl , ale vrátíme se, určitě ještě letos.
Letošní rodinná sešlost v Borku na Podzvičinsku. Počasí nám opět přálo a letos v rozšířené sestavě jsme si to dost užili. Rodinka se nám úspěšně rozrůstá..., tak nejpozději za rok zase navi.
Předposlední den roku jsme vyrazili od gaučíku, televize a cukroví na pohodový vejšlap na Kozákov za sluncem a výhledy. Dnes jsme zvolili trasu ze Železného Brodu po zelené na Hamštejnský hřeben, po červené na Kozákov a po zelené do Semil, cca 14 km. Výhled z Kozákova nikdy nezklame, tentokrát nadělil inverzní moře a teplé slunce. A třešničkou na dortu byla západovka z rozhledny U borovice nad Roprachticemi.
K "odpočinkovému dni" nám Honzí vybral " lehkou tůru" po hřebeni Nízkých Tater. Prý, že to zvládnnou v pohodě i dámy s podpatkami. Na Chopok vyjedeme třemi lanovkami a pak pohodlnými hřebenovými cestičkami lehce klesáme do sedla Čertovica. A jsme tam prý coby dup. Hřebenovka Nízkých Tater za hezkého počasí je jedna velká kochačka po celou cestu.To byla pravda pravdoucí. Coby dup bylo asi desetkrát už je to tamhle zatím vršíčkem. Lehké klesání bylo nahoru dolů, nahoru dolů , nahoru dolů.... a pak hodně dolůů. Ale byla to nádhera. Honzí nakonec přiznal, že už tady nějakou dobu nebyl a že dřív ty kopce byly nějaké nižší a trasy nějaké kratší. Popisky kopců neuvádím, neb si myslím, že bych si akorát naběhla.
Mašinky naší rodinu baví a tak jsme se zúčastnili Národního dne železnice v Hradci Králové. No máme to skoro za humny, tak proč ne. Nehledejte zde odborné pojmosloví, na to jsou jiní odborníci. Pro mne to je nostalgie dětství u babičky, kde kolem nás čmoudily parní mašiny , usušené prádlo na zahradě bylo stále špinavé od sazí a z cesty vlakem k babičce jsem stále měla červené oči od dýmu, jak jsem se vykláněla z okénka. Navíc jsou to nádherné stroje, vymazlené železničářskými nadšenci a jsou úžasně fotogenické.
Pohodový, kochací jarní výlet překrásnou malebnou krajinou podkrkonošského Vysocka. Pokud hledáte úžasné výhledy na Jizersko Krkonošské panoráma vydejte se do Vysokého nad Jizerou. Je to trochu turisticky opomíjená krkonošská krajina, ale má hodně co nabídnout. My jsme se vydali na patnáctikilometrový okruh přes louky, vyhlídky a vyhlídky, lesem na zříceninu Nístějka a potom opět přes výhledy a výhledy na největší vyhlídku, soukromou rozhlednu U Borovice nad Roprachticemi. A potom údolíčkem podél potoka zpět do Vysokého.
Svátek jsme oslavili putováním z Lomnice n.Pop. na Kozákov. Oodtud se část výpravy vydala do Semil a část zvolila cestu na Železný Brod.My. co jsme se vydali do Ž.B., jsme nelitovali. Naše zastávka v Hostinci u Vozků neměla chybu: oblíbené Svijany byly hned na stole, kluci si pochutnali na domácí tlačence a my děvčata na dršťkové, kde bylo tolik drštěk, že nám lžíce stály. Mňamka. Domů potom vláčkem několika tunely a galeriemi. Černé puntíky, které jsem ráno jako organizátorka získala za mnou nezaviněné půlhodinové zpoždění vlaku, jsem potom nahradila červenými za skokanské můstky v Lomnici s úžasnou vyhlídkou a prémií tréningem opravdových skokanů, trochu jsem zase ztratila v hospodě na Kozákově, kde hospodského trochu zaskočili hosté a jejich chuť k jídlu a pití, ale potom už byly jenom samá pozitiva. Myslím si, že se nám výlet vydařil a doufám, že příště nepůjdu sama.
Bylo stále horko, vedro, úpal, dopoledne zahrozilo, ale pak se zase vylouplo sluníčko. Chodily jsme na pohodu a kochačku, žádné dostihy. První část tůra na Teryho chatu, druhá půlka vejšlap na Hincovy plesa.
Trutnov - UFFO-Jazzinec - dva koncerty - DVA a THE YOUNG GODS. Každé vystoupení jiné, ale z obou mám úžasný zážitek, který budu mít dlouho pod kůží. Fotky jsou pouze dokumentem, moje první pokusy, snažila jsem se zachytit atmosféru, technicky žádná sláva.
První pěšina v roce 2018 s Janičkou T. nás zavedla na hodně málo známá místa Krkonoš a to na cesty a necesty kolem vesničky Poniklá. Počasí nám stále nedopřává sluníčka, teplota je mírně nad nulou, v týdnu napadaný sníh je měkký a mokrý, všude kolem se válí mlha. Ale my už jsme zocelený a hlavně vybavení správným oblečením, takže nás ani toto počasí nerozhází. Nálada je vysoko nad bodem mrazu v očekávání, co nás cestou zajímavého potká. Trasa vede loukami směrem na Jestřebí v Krkonoších a k Horní Dušnici a zpět. Jdeme neznačenými cestami a někdy i necestami a ani potoky bez lávek nás nezastaví, pouze prověří kvalitu obuvi na nohách nás poutníků po Krkonoších. To vše zaznamenáno 6. ledna roku dvatisíceosmnáctého.
Přechod Jizerských hor 41.ročník - osada Jizerka, Stará pila. První díl - společenská část pětidenního pobytu. Na staré Pile bylo hodně veselo, tančilo se, křepčilo, zpívalo až do rána bílého. A ráno za pořádného mrazu zase do stopy. Ale to bude až druhý díl.
První zastávkou našeho slovenského týdenního putování byla tůra v Chočských vrších, prošli jsme Prosieckou a Kvačianskou dolinu a potom jsem zařadila " odpočinkový den" ve Slovenském ráji. ( Suchá Belá, Malý Kysel a Prielom Hornádu).
Cesta za poznáním severního Česka. Fascinuje mě industrial ve všech podobách a vidět těžební stroje povrchového dolu zblízka bylo moje dlouhodobé přání. Ne nestala jsem se aktivistkou klimatického kempu u Horního Jířetína, ale oficiálně jsem si zajistila vstup na exkurzi pořádanou Severní energetickou a.s. do lomu ČSA v Mostě. Jsme vpuštěni do lomu za plného prpovozu. Chtěla jsem vidět ty obrovské stroje zblízka, něco se dozvědět o tom, jak to vlastně je s tou těžbou hnědého uhlí, prolomením limitů u Horního Jířetína a jak se navrací nebo nenavrací krajina do normálu po ukončení těžby. Vše mně uspokojilo, otázky zodpovězeny, ale jednoznačný názor v hlavě nemám. Město Most mne překvapilo všudypřítomnou zelení, krásnou malebnou krajinou kolem, rekultivace krajiny úspěšně probíhá. Starého Mostu neznalá mi oku lahodí dokončující se práce okolo nově vytvořeného jezera Most. Ale je tady stále spousty ale....., ale to není předmětem tohoto dokumentíku o naší tý cestě za poznáním Mostecka. Tak nahlédněte.
Letošní přírodovědnou exkurzi s KRNAPem začnu odzadu.Ppoznávací víkend jsme zakončili návštěvou unikátní národní kulturní památky Jízdárny ve Světcích u Tachova( zapsána v roce 2010) . Neuvěřitelná budova, která nemá v Čechách obdoby a já o ní doteď neslyšela. Nechal ji postavit v roce 1861 generál Alfréd Windischgratz a až po druhé světové válce přestala sloužit svému účelu a postupně chátrala. Od roku 2001 se začalo s rekonstrukcí a dosud oprava zhltla 70 mil.Kč a stále není dokončeno.Nejsmutnější asi na tom je, že se stále hledá využití pro tuto unikátní stavbu......???
Komentáře