I ženy mají své dny. My děvčata jsme naplánovaly výlet do Broumova a parádně jsme si to užily. Areál Veby v Broumově nás vcucnul do prostředí výstavy Play Broumovsko. A bylo na co koukat, bylo co slyšet, , zkoumat, zkoušet, soutěžit, hádat hádanky, skládat skládanky, tvořit, nalepovat. Všechny možné věci, které jsme už tak dlouho nedělaly. A potom lehce klášter ( právě se rekonstruuje :-( ) a dřevěný kostelík - ten byl úžasnej. Na okolní přírodu už nám čas nezbyl , ale vrátíme se, určitě ještě letos.

Výšlap na Bradlo a následná trachta s muzikou u Elišky a Apolenky.

Letošní rodinná sešlost v Borku na Podzvičinsku. Počasí nám opět přálo a letos v rozšířené sestavě jsme si to dost užili. Rodinka se nám úspěšně rozrůstá..., tak nejpozději za rok zase navi.

Akce s KRNAP, opět rašeliniště a tentokrát na Pančavské louce. Počasí nám přálo, zima už válcovala podzim, ale užili jsme si obojího.

Pár momentek z krkonošského výletu na oslavu malého Marečka. Ať roste ve zdraví ke štěstí rodičům, babičkám a dědům.

Předposlední den roku jsme vyrazili od gaučíku, televize a cukroví na pohodový vejšlap na Kozákov za sluncem a výhledy. Dnes jsme zvolili trasu ze Železného Brodu po zelené na Hamštejnský hřeben, po červené na Kozákov a po zelené do Semil, cca 14 km. Výhled z Kozákova nikdy nezklame, tentokrát nadělil inverzní moře a teplé slunce. A třešničkou na dortu byla západovka z rozhledny U borovice nad Roprachticemi.

Reportážní zpráva o pobytu v osadě Jizerka na Staré Pile v době únorové, roku dvatisíce sedmnáctém. Rok se s rokem sešel a byli jsme opět tu účastníci Přejezdů Jizerských hor. Počasí bylo proměnlivé, užili jsme si trocha sluníčka s teplotami lehce pod nulou, spoustu mlhy a teploty těsně nad nulou, trocha toho deště i sloty vánicové, prostě od všeho trocha co k zejmě patří. Na lyže jsme my klasici mazali hlavně klistr fialový, červený ba i stříbrný a přesto lyže "pajtlovaly", ti zasvěcení vědí o čem je řeč. Zábava nevázla a nálada byla po celý pobyt konstatní, pozitivní, veselá a plná energie. Tak za rok zase navi.

Svátek jsme oslavili putováním z Lomnice n.Pop. na Kozákov. Oodtud se část výpravy vydala do Semil a část zvolila cestu na Železný Brod.My. co jsme se vydali do Ž.B., jsme nelitovali. Naše zastávka v Hostinci u Vozků neměla chybu: oblíbené Svijany byly hned na stole, kluci si pochutnali na domácí tlačence a my děvčata na dršťkové, kde bylo tolik drštěk, že nám lžíce stály. Mňamka. Domů potom vláčkem několika tunely a galeriemi. Černé puntíky, které jsem ráno jako organizátorka získala za mnou nezaviněné půlhodinové zpoždění vlaku, jsem potom nahradila červenými za skokanské můstky v Lomnici s úžasnou vyhlídkou a prémií tréningem opravdových skokanů, trochu jsem zase ztratila v hospodě na Kozákově, kde hospodského trochu zaskočili hosté a jejich chuť k jídlu a pití, ale potom už byly jenom samá pozitiva. Myslím si, že se nám výlet vydařil a doufám, že příště nepůjdu sama.

Bylo stále horko, vedro, úpal, dopoledne zahrozilo, ale pak se zase vylouplo sluníčko. Chodily jsme na pohodu a kochačku, žádné dostihy. První část tůra na Teryho chatu, druhá půlka vejšlap na Hincovy plesa.

Pár pocitovek z prosincové krkonošské krajiny. Sníh nebyl nadělen, za sluníčkem jsme museli nad inverzní peřinu.

Trutnov - UFFO-Jazzinec - dva koncerty - DVA a THE YOUNG GODS. Každé vystoupení jiné, ale z obou mám úžasný zážitek, který budu mít dlouho pod kůží.
Fotky jsou pouze dokumentem, moje první pokusy, snažila jsem se zachytit atmosféru, technicky žádná sláva.

Pohodový, kochací jarní výlet překrásnou malebnou krajinou podkrkonošského Vysocka. Pokud hledáte úžasné výhledy na Jizersko Krkonošské panoráma vydejte se do Vysokého nad Jizerou. Je to trochu turisticky opomíjená krkonošská krajina, ale má hodně co nabídnout. My jsme se vydali na patnáctikilometrový okruh přes louky, vyhlídky a vyhlídky, lesem na zříceninu Nístějka a potom opět přes výhledy a výhledy na největší vyhlídku, soukromou rozhlednu U Borovice nad Roprachticemi. A potom údolíčkem podél potoka zpět do Vysokého.

Přechod Jizerských hor 41.ročník - osada Jizerka, Stará pila. První díl - společenská část pětidenního pobytu. Na staré Pile bylo hodně veselo, tančilo se, křepčilo, zpívalo až do rána bílého. A ráno za pořádného mrazu zase do stopy. Ale to bude až druhý díl.

K "odpočinkovému dni" nám Honzí vybral " lehkou tůru" po hřebeni Nízkých Tater. Prý, že to zvládnnou v pohodě i dámy s podpatkami. Na Chopok vyjedeme třemi lanovkami a pak pohodlnými hřebenovými cestičkami lehce klesáme do sedla Čertovica. A jsme tam prý coby dup. Hřebenovka Nízkých Tater za hezkého počasí je jedna velká kochačka po celou cestu.To byla pravda pravdoucí. Coby dup bylo asi desetkrát už je to tamhle zatím vršíčkem. Lehké klesání bylo nahoru dolů, nahoru dolů , nahoru dolů.... a pak hodně dolůů. Ale byla to nádhera. Honzí nakonec přiznal, že už tady nějakou dobu nebyl a že dřív ty kopce byly nějaké nižší a trasy nějaké kratší. Popisky kopců neuvádím, neb si myslím, že bych si akorát naběhla.

Mašinky naší rodinu baví a tak jsme se zúčastnili Národního dne železnice v Hradci Králové. No máme to skoro za humny, tak proč ne. Nehledejte zde odborné pojmosloví, na to jsou jiní odborníci. Pro mne to je nostalgie dětství u babičky, kde kolem nás čmoudily parní mašiny , usušené prádlo na zahradě bylo stále špinavé od sazí a z cesty vlakem k babičce jsem stále měla červené oči od dýmu, jak jsem se vykláněla z okénka. Navíc jsou to nádherné stroje, vymazlené železničářskými nadšenci a jsou úžasně fotogenické.

Letošní přírodovědnou exkurzi s KRNAPem začnu odzadu.Ppoznávací víkend jsme zakončili návštěvou unikátní národní kulturní památky Jízdárny ve Světcích u Tachova( zapsána v roce 2010) . Neuvěřitelná budova, která nemá v Čechách obdoby a já o ní doteď neslyšela. Nechal ji postavit v roce 1861 generál Alfréd Windischgratz a až po druhé světové válce přestala sloužit svému účelu a postupně chátrala. Od roku 2001 se začalo s rekonstrukcí a dosud oprava zhltla 70 mil.Kč a stále není dokončeno.Nejsmutnější asi na tom je, že se stále hledá využití pro tuto unikátní stavbu......???

První zastávkou našeho slovenského týdenního putování byla tůra v Chočských vrších, prošli jsme Prosieckou a Kvačianskou dolinu a potom jsem zařadila " odpočinkový den" ve Slovenském ráji. ( Suchá Belá, Malý Kysel a Prielom Hornádu).

Prvomájový výlet do skal kolem Machova v Broumovských stěnách.

Ze starých průvodců:"
....do tlumoku dáme reservní prádlo, nutné potřeby ( jehlu, nit, knoflíky, špendlíky zavírací, svíčku, sirky, pohárek, píšt'alku, ručník, mýdlo, hřeben a kartáček na zuby ), lékárničku ( koňak, líh, cukr, hofmanské kapky, angl. náplast na kuří oka a odřeniny, čpavek, soda bicarbon., salic. lůj, obvaz, vata, kyselina citrónová, dovérské prášky ), jídlo v hliníkové krabici ( suchary, chléb, máslo, ovoce, sýr, salám, sůl, cukr, čokoláda )....." a vydáme se na cestu. Kam??? no přece do hor Orlických!!!
"..........dalekohled, krokoměr, fotogr. aparát, hodinky, nůž s vývrtkou, mapy, jízdní řád, příručku, zápisník a tužku, známky poštovní, drobné peníze, legitimaci s podobenkou, dobře poslouží lehoučké trepky, mastnota na boty, malé zrcátko, sponka k zavěšení klobouku, motouz; malá knížka na čtení v chyši za deště dlouho trvajícího......."

Citáty pocházejí z turistického průvodce Orlickými horami do Pradědovy říše z roku 1925 z pera Jaroslava Dostála.